Neboj se, Oskare

Napsala: Petra Žallmannová /

Těch dětských knih vychází tolik! (V ČR přibližně 2,5 tisíce ročně). A je tak krásné, když se vám dostane do ruky něco, co je jiné a skvostně udělané, atraktivní od prvotní myšlenky skryté v příběhu, až po grafickou úpravu překladu. Neboj se, Oskare je právě takové letní překvápko, které mě nadchlo a listuji jím skoro každý den už dobré dva týdny. Je to ideální dárek pro děti, které se chystají po prázdninách do školy. A zejména pro ty, které tou myšlenkou nejsou právě nadšené.

„Oskar zavírá oči a myslí na černé lesní slimáky, na svědivé komáří štípance i na to, že půjde poprvé do školy.“ Jak je vidět, škola se v Oskarově hlavě nevyskytuje v doprovodu nijak vábných představ. Jen to pomyšlení na ni s sebou přináší trému, která jako hejno motýlů začne šimrat v břiše. Ale proč ty obavy? Oskar má pocit, že je pozadu, a to škola ještě začala – nekývají se mu mléčné zuby, nedokáže vyhláskovat slovo rebarbora a neumí jezdit na kole. Je konec prázdnin a na návštěvu přijíždějí jako každoročně tři Oskarovy pratety. Úžasné pratety! Pratety, které pomáhají Oskarovi pochopit, že se něčeho bojí úplně každý. Mnohdy jde o něco, co jiným vůbec strach nenahání. „,Všechny stařenky se bojí zimy. (…) Bojí se, protože se pak musejí pomalu šourat, aby neuklouzly, a tlačit chodítko sněhem.’ To je zvláštní, že se někdo bojí zimy, podivuje se Oskar a představuje si iglú, které si postaví, sáňkovací kopec v parku a horké kakao se šlehačkou.“ Ale ať už táta s mámou nebo pratety říkají cokoliv, stejně se Oskar bojí a jazykem nervózně šťouchá do zubů, jestli už se přece jen některý neviklá.

Příběh si nehraje na návod, jak se strachu zbavit, nepoučuje, nemoralizuje, ani dětský strach z velikého kroku do neznáma nezlehčuje. Je to prostě příběh malého kluka. Příběh, který svou jednoduchostí dokáže pomoct malé šestileté dušičce, která je ve stejném rozpoložení jako Oskar, jen tím, že říká „taky se bojí, nejsi v tom sama“. Je to příběh realistický a opravdový ve svém textovém obsahu (včetně popisu zubní protézy vyčuhující při spánku pratetě Borghild z úst a rozhovorů o smrti), ale zároveň snově hravý a neotřele vtipný ve svém obrazovém doprovodu. Koláže plné květin a širokých úsměvů, hmyzu, ptáčků a vlněných kulichů jsou důmyslným doprovodem textu, vážným a komickým zároveň. Ilustrace jsou tím, co vás chytí do lasa hned, jakmile knihu vezmete poprvé do ruky, strhnou vás a nutí ponořit se do příběhu, prožívat s Oskarem ty poslední dny prázdnin, soucítit s ním a tiše zadržovat dech při myšlence, jaké to bude, až půjdou do školy vaše děti.

Neboj se, Oskare patří do kategorie knih, které říkám „referenční“. Většinou jde o knihy na velmi specifická témata, která životem probleskují, ale nejsou součástí každodenní rutiny. Tyhle knihy dětem předkládám opatrně, a pokud nevidím okamžitý zájem, schovám je… na řadu přijdou v okamžiku, kdy bude obsah relevantní, pak po ní děti lačně natáhnou ruce. Alespoň ty moje. Takže Oskara budu pečlivě opatrovat a čekat, až k nám za pár let zavítá babí léto, které na svých pavučinkách přinese strach z prvního školního dne.  

Stian Hole: Neboj se, Oskare
Překlad z norštiny: Daniela Mrázová
Host, Brno 2020, 48 s.
Koupit knihu