Bookstories: Knihkupectví Dlouhá punčocha aneb jak to všechno začalo. Část 1

Napsala: Marcela Zachovalová /

Ten okamžik si pamatuji naprosto přesně. Je konec listopadu 2016 a nacházíme se v Kafkově domě v Praze, kde právě vrcholí první ročník dětského festivalu Mini. U sousedního stánku knihkupectví Pinwheels stejně jako spousta dalších lidí nadšeně obdivujeme nádherné dětské knihy, které tu Tereza a Alžběta nabízí. Po desítkách minut „áchání“ tam zůstane velká část toho, co jsme za ten víkend vydělaly a když se vrátíme za náš pult, položí mi Zuzka otázku, která mi rozbuší srdce: „Co kdybychom si takové knihkupectví otevřely v Brně?“ Ohromená špitnu jen „Tak jo!“

Když se nás někdo ptá, jak poznáme dobrou knihu, ke všem racionálním důvodům stejně nakonec musíme dodat „No a často to už předem tak nějak vycítíme, ještě než ji vůbec otevřeme.“ Že to bude pecka. Tohle bylo podobné. To je Ono. Naše povolání.

Kapitola 1. Dvě Punčochy do páru

Tentokrát se ve vzpomínkách vrátím o něco dál, píše se rok 2012, je jaro, všechno kvete, až na mě. Už druhý rok se snažím být tou nejlepší mámou své prvorozené a nějak při tom zapomínám sama na sebe. Osamocená, nejistá, plná emocí, které neumím ošetřit, se s váháním přihlašuji na pravidelné setkávání žen v podobné situaci. Ve skupině „Na mateřské nejen mámou“ bylo vzájemné sdílení pod křídly zkušených psycholožek a matek Lucky Kotkové a Martiny Ježkové hojivým balzámem a kromě toho – ano, tušíte správně – jednou z nesmírně zajímavých žen, se kterými jsem měla tu čest se několik měsíců pravidelně vídat, byla Zuzka. Její klid a nadhled mi tehdy připadal jak z jiného vesmíru.

Znovu jsme se setkaly až o 3 roky později u nás doma, kam Zuzka přišla na šicí dílnu, kterou jsem pořádala. Její pečlivost a vytrvalost mi jako člověku, který oplývá zcela jinými dary, velmi imponovala. Když to na mě přijde, chrlím nápady jeden za druhým, ale odlišit ty šíleně geniální od geniálně šílených sama ne vždy dokážu. Snadno se pro ně nadchnu a vrhám se do jejich realizace nejlépe hned a po hlavě, ale často mi nezbývá dost sil a trpělivosti dotáhnout je až do úspěšného konce.

• 

• 

Takže když to na mě zase přišlo a vznikla CILI, která chtěla vyrábět autorské hračky pro děti, oslovila jsem právě Zuzku, jestli by do toho nechtěla jít se mnou. Něco mi říkalo, že bychom se mohly skvěle doplňovat… Zuzka souhlasila, s našimi výrobky jsme objely pár trhů a velmi nás potěšilo pozvání na již zmíněný festival Mini, čímž se konečně dostáváme na začátek.

Kapitola 2. Odvykačka pro snílky

Představa našeho útulného knihkupectví naplněného těmi nejlepšími knihami pro děti nás zcela ovládla. Bylo tak příjemné vysnívat si ho do nejmenšího detailu, ale nakonec nezbylo než přistát a pustit se do práce. Zuzka se mezi knihami pohybovala i profesně, obě jsme navíc do puntíku splňovaly definici knihomola a tak jsme sice od začátku věděly přesně, jaké knihy budou stát v regálech, ale jak ty regály zhmotnit, to jsme netušily.

Doufaly jsme, že chybějící znalosti načerpáme v podnikatelském akcelerátoru Impact Hubu 100-Day Challenge, kam jsme se v lednu 2017 s projektem dětského knihkupectví Dlouhá punčocha přihlásily. Počáteční radost, že nás vybrali, rychle vystřídalo zděšení, a to oboustranné. Vedle ostatních účastníků, vesměs projektů vyvíjejících více či méně užitečné on-line aplikace, se dvě mámy, toužící prodávat hezké dětské knížky, vyjímaly jako pěst na oko. Bláznivěji už bychom vypadaly snad jen jako budoucí chovatelky jednorožců.

Upřímně se o nás báli, protože to, po čem jsme prahly, v nesmlouvavé řeči čísel naznačovalo podnikatelskou sebevraždu. A my jsme jen pomalu a neochotně sundávaly růžové brýle a čelily realitě toho, že knihy nebudeme rozdávat, ale prodávat a co to vlastně znamená. Přestože jsme až do konce pro našeho mentora Davida Bůžka i další konzultanty určitě zůstaly lehce naivními „sluníčkářkami“, poctivě nás připravili na to, co nás čeká. A k tomu přidali sladké tajemství na cestu – jestli pro nás bylo těch uplynulých 100 dní drsných, až to opravdu spustíme, přijdou dny mnohem drsnější. No nejsou úžasní? Vůbec se nespletli!

Kapitola 3. Kočovné provizorium

Během téměř tříměsíčního tréninku v Impact Hubu se věci daly rychle do pohybu. Schůzka střídala schůzku s cílem dozvědět se, zjistit, naučit se, požádat o pomoc nebo radu („Řekněte si, kolik knih denně musíte prodat a pak je prodejte.“), sdílet. Každý, kdo se s námi o své vědomosti podělil, nás postrčil o pomyslný schod výš. Není v mých silách zmínit tu všechny, ale vy, kdo jste nás podpořili, to víte a teď si prosím přečtěte nahlas: „Dlouhá punčocha vám nikdy nepřestane být vděčná.“

Přesto by se tu mělo objevit alespoň pár jmen: Eleonóra Hamar, jejíž literární rozhled nám pomáhal (a stále pomáhá) při výběru knih. Katka a Helena, dvě Vlněné sestry, které nám neúnavně napovídaly, jak se zorientovat v byrokratické a administrativní džungli, kterou se každý podnikatel – nováček musí prosekat. Bývalé pražské knihkupectví Pinwheels, kam jsme se s „bábovkou míru“ v batohu vypravily vyptávat se na to, jak a kde knihy objednávat. Ač jsme byly potenciální konkurencí, rady jsme dostaly a kávičku a milý úsměv k tomu.

Účast v akcelerátoru 100-Day Challenge nám přinesla dva hlavní poznatky. Ověřily jsme si, že se vzájemně dokážeme podporovat a společně zabrat, i když jde do tuhého. A ze všech těch konzultací a diskuzí vyplynulo, že pokud chceme mít vůbec nějakou naději na úspěch, musíme se na čas vzdát touhy po kamenném obchodu a zájem zákazníků ověřit nejprve jako kočovné knihkupectví. Kočovné nebo kamenné, hurá, konečně jsme se dostaly i k tomu, co nás nepřestalo bavit dodnes. Poprvé jsme hodiny a hodiny vybíraly knihy, které vám a vašim dětem nabídneme. Jen to „nej“, samou smetánku ze džbánku a perličku na dně.

Našly jsme sklad, do kterého brzy dorazily první krabice. Nadšeně jsme je vybalovaly a chystaly vše na prodejní premiéru. Když jsem však do skladu přišla po jedné deštivé noci, pokoušel se o mě infarkt. Že v noci pršelo, v náhle vlhkém suterénu poznaly i knihy a samou nelibostí se začaly vlnit a kroutit. Následuje akce kulový blesk, knihy zpět do krabic, odvozit ke mně a Zuzce domů a ve sklad na dlouhé měsíce proměnit naše ložnice.

20. června 2017 jsme do auta s velkou slávou poprvé naložily náš rozkládací stůl na míru a bedny plné knih a vyrazily za vámi. Brno, Hradec Králové, Boskovice, Kamenice nad Lipou, Telč, Příseka… Celé léto by se dalo shrnout jednoduše: unavené, ale šťastné. Náš koncept měl u lidí úspěch. Co na tom, že neustálé nakládání, vykládání a přenášení beden knih byla pěkná dřina a občas jsme trochu závistivě pokukovaly třeba po prodejcích náušnic. Ani stovky najetých kilometrů jsme nevnímaly a když jsme někdy po cestě pořádně zabloudily, nasmály jsme se jako puberťačky. Prostě „road trip“, jak má být.

Jak to bylo dál? Dozvíte se příště…