Bowie: Ilustrovaný životopis

Napsala a nafotila: Eleonóra Hamar /

„Mé jméno je David Robert Haywood Jones. Rozhodl jsem se přijít na tento svět 8. ledna, protože to tak udělal i Elvis. Tu noc spadl na ulici Stansfield Road č. 40 v Londýně svítící objekt. Nikdo ze sousedů tomu nevěnoval větší pozornost. Nejspíš si mysleli, že by to mohl být přízrak jedné z mnoha raket, které dopadaly na East End během druhé světové války a zanechaly v troskách okolí, v němž jsem později vyrůstal.“ — čteme téměr pohádkové uvedení do životního příběhu Davida Bowieho v ilustrovaném životopise Maríe Hesseové a Frana Ruize a bude dobré, když si hned na začátku vyjasníme, kdo to tady vlastně mluví. Hlas v první osobě zní věrohodně, přesto je „jen“ literárním prostředkem vyjádření, fiktivní ich-formou, která dobře koresponduje s autorským pojetím životopisu: snahou vystavět realitu jedné neobyčejné životní dráhy vědomě ze žitých zkušeností i z odvážných toulek imaginace.

Fran Ruiz si tak trochu hraje s údaji a fakty. Díky této hře se mu krásně povedlo přiblížit sebe a tím také čtenáře k nedosažitelné, neuchopitelné, až vzdálené postavě pohybující se na pomezí různých sfér a rovin vědomí. Plasticky představil mnohostranného umělce, který se od samého počátku tvářil, že je schopný nejen transcendovat různé dimenze skutečnosti, ale také ovlivňovat neovlivnitelné. Davida Bowieho vykreslil dokonce způsobem, který nám umožňuje objevit cosi překvapivého: a totiž že s ním sdílíme mnohem více, než bychom si  původně mohli připustit. Troufalé tvrzení? Možná. Ale půjdeme-li v myšlenkách za tím vším, co představuje bohatá diskografie, historie různých hudebních formací a hudebních stylů nebo život na vlnách (nebo v soukolí) zábavního průmyslu, můžeme objevit obraz. Na něm za ikonou popkultury krystalizuje člověk a s ním také téma křehkosti lidské identity vůbec. Do tohoto obrazu patří zachycení neustálého střídání identit, ukazuje krajní, až extrémní polohy proměn lidského já, ale také to, co je v jejich pozadí: neúnavné lidské hledání na cestě, jež začíná i končí někde na hvězdném nebi. O počátku této cesty mluví úvodní citace, a snad nezkazím zážitek z četby, pokud prozradím, že samotný konec této cesty je v knize podán taktéž bravurně. Rozhodně si ho ale nenalistujte předem! Nechte Ruizovo vyprávění, ať vás ke konci příběhu přivede, nebudete litovat.

Každý dobrý životopis mluví o něčem více než jen o jednotlivých fázích konkrétního lidského života. Podobně i tato ilustrovaná biografie mluví o souvislostech a metafyzických hloubkách, které přesahují informační rovinu biografického zpravodajství o překvapivých i všedních událostech. Právě kvůli tomuto rysu lze knihu doporučit i těm, kteří až tak důvěrně seznámeni s hudební a filmovou produkcí Bowieho nejsou a ani nemají rodiče či prarodiče, který při zaslechnutí prvních známých tónů All the Young Dudes nebo Rebel Rebel rázem ožije.

V této souvislosti se samozřejmě vynořuje otázka, komu je tato kniha vlastně určená? Bylo by těžké ji přiřadit k jednoznačné věkové kategorii, ale lepší bude tak ani nečinit. Jako kniha na pomezí grafického románu a obrázkové knihy promlouvá totiž k širokému okruhu čtenářů: k větším dětem, náctiletým i dospělým. Přesto je zde třeba určité opatrnosti. Jakkoliv literární a tudíž fikční je Ruizovo vyprávění, jakkoliv je pohádkově zaokrouhlené a uhlazené, jde přece jen o biografii, která mluví otevřeně o nelidských mechanismech zábavního průmyslu, o jeho propastech a obětech, o drogách a drogové závislosti, o svobodném sexu a promiskuitě, o hraně mentálního zdraví a existenciálních situacích přivozených různými podobami šílenství. Sami poznáte nejlépe, kdy nazrál čas, aby se vaše dítě o těchto tématech dovědělo nebo se do nich přímo ponořilo.

Často slyšíme, že není tématu, o kterém bychom s dětmi nemohli mluvit, jestliže k tomu zvolíme vhodnou formu. Ono je to ale složitější. Protože ani vhodně zvolená podoba, ani důsledný autorský přístup nezaručí, že setkání dítěte s náročným tématem bude zdařilé.

Zde ale postačí zdůraznit, že náročné souvislosti Bowieho života autor neservíruje senzacechtivě. Zasadil je do narativního oblouku, který jednotlivostem zaručuje význam v rámci celku odpovídajícího na pomyslnou otázku: odkud a kam v životě kráčíš? A mezi řádky můžeme vytušit jakýsi vzkaz o tom, že v každé dospívající duši je kousek Davieho Bowieho: rebela, který přes sžírání nejistotami a obavami touží po velikých věcech, který po řadě neúspěchů a životních krizí má sílu pokračovat a nevzdávat se, který je s to do šedého světa doplnit barvy. Má dokonce dost síly, aby se napojil na svou niternou touhu po tvoření a vyčkal trpělivě až mu zvuky a vize posvítí na cestu.

Vedle textového vyprávění působí ilustrace Maríe Hesseové spíše doprovodně, což není třeba číst nutně kriticky. Z toho, jak si autor a ilustrátorka v poděkování na konci knihy vzájemně děkují, lze vydedukovat, že pracovali se vzájemným respektem a pro lásku k tématu spíše než pro vlastní umělecké sebevyjádření. Text a obrazy jdou ruku v ruce: při čtení a prohlížení knihy dostane čtenář příjemně kompaktní zážitek. Až když se zaměříme na ilustrace samotné, když je vytrhneme z prostředí knižní typografie, můžeme si všimnout nepřesvědčivých rysů. Ilustrace jsou v mnoha případech překreslením známých fotografií Bowieho. Jako takové opakují vizuální významy, které již byly zachyceny fotografovým okem, reprodukují, co v populární kultuře už komunikováno bylo. Opodstatnění může toto výtvarné řešení nacházet nejspíš v ilustrátorčině výběru ikonických motivů, které dobře korespondují s vyprávěným příběhem. Jako výjevy z obrázkových knih jsou přitom nejzajímavější ty kresby, které zviditelňují skryté světy: těžce uchopitelné pocity, vnitřní pochody a fenomény z nadsmyslového vnímání. A jestli záměrné zkreslení až znetvoření Bowieho tváře bylo potřebné pro vytvoření vlastního rukopisu ilustrátorky nebo pro vytvoření svérázného hrdiny obrázkové knihy, posuďte sami.

María Hesseová, Fran Ruiz: Bowie: Ilustrovaný životopis
Překlad ze španělštiny: Adéla Ščurková
CPress, Brno 2018, 166 s.
Koupit knihu