Májina zahrada

Napsala: Petra Žallmannová /

Teď, v době virové a zároveň v čase jarního rozpuku, si víc než kdy jindy uvědomuji, jak důležitá je zahrada. Zahrada, kam mohu děti vypustit, nechat je lézt na starou jabloň, válet se v trávě, sypat si vzájemně písek na hlavu v improvizovaném pískovišti. Ale uvědomuji si, že ten luxus nemá každý. Někteří mají aspoň balkon. V paneláku, který vidím z kuchyňského okna, bydlí v osmém patře dítě, které už několik týdnů den co den osaměle, ale odhodlaně krouží po balkoně na tříkolce, má i helmu.

Pro všechny, kterým chybí to zeleno kolem, je tu teď šťavnatá a inspirativní kniha Májina zahrada. Mája je holčička, která se s rodinou přestěhovala z domku na venkově do města. A zahrada jí chybí. Moc jí chybí. Kreslí si narcisy na krabice od stěhování, ale i na asfalt ve dvoře. Pořádá pro plyšáky improvizované pikniky na podlaze a smutně kouká z okna. Vidí jen pár stromů na ulici. Ale ona chce víc. Chce zahradu, chce park, chce kytky.

A pak jdou jednou s mámou a malým sourozencem v kočárku ven. Přijdou ke květinářství, které tak trochu evokuje vzpomínku na Trnkovou zahradu. Průhledná okna výlohy jsou tajemnou zdí, za níž je spousta krásných rostlin! Mezi větvemi vykukují ptáčci a žáby a želvy, neproniknutelné houští nabízí a skrývá mnoho krásy. Ale mají zavřeno. Mája smutně kouká do zeleného houští a najednou ho uvidí. Maličký výhonek, který vykukuje z chodníku právě v místě, kde se dlažba stýká se spodním okrajem výlohy. Prorostl ven jako první pionýr zkoumající svět tam venku, jako odvážný bojovník za svobodu, jako podaný prst, který se natahuje k malé Máje. A ta chytí celou ruku! Výhonek rostlinky opatrně utrhne a jako poklad si ho nese domů. A najednou má stará sklenice na poklady nový smysl. Uschlé vzpomínky na minulý život v domku putují na parapet a do sklenice se sype životadárná hlína. Výhonek se v ní usadí a lačně se chytí kořínky nové příležitosti. Tenhle výhonek je první kytkou v Májině nové zahradě.

Myšlenka maličké zahrady, na balkoně, zahrady na dvorku, zahrady improvizované a květináčové, je myšlenkou, která už zachránila mnoho městských dvorů a vnitrobloků, předzahrádek a pouličních záhonů – přilákala k nim lidi, ale taky motýly a ptáky, včely a šnečky. Líbí se mi, že je to myšlenka malé Máji, která může být inspirativní pro naše děti. Třeba se nám do toho moc nechce – přece jen, zahradničení je starost navíc, je to péče o další živé tvory. Ale zároveň je to starost povznášející a prsty vražené do hlíny vyšlou ten dobrý pocit až do srdce. A stačí začít s jedním malým výhonkem.

PS: Přečetli jsme Májinu zahradu a děti žádají výhonky. Díky nim už máme před domem nový trs šnitlíku, v květináči na okně vyrostl miniaturní citrónovník ze semínka a čekáme na objednanou dodávku měsíčních jahod a bylinek z otnického zahradnictví. A to já, prosím pěkně, fakt nejsem zahradník. 

Anna Walkerová: Májina zahrada
Překlad z angličtiny: Lucie Bregantová
Host, Brno 2020, 40 s.
Koupit knihu