Domácí škola hravě

Autorka: Marcela Zachovalová /

Přemýšlíte, jak sobě i dětem zpestřit nečekané domácí vzdělávání? Zavaleni povinnými domácími úkoly a pracovními povinnostmi, tísněni karanténou, jejíž konec je v nedohlednu a stále ještě vám zbývá energie lámat si hlavu nad tím, co, proč a hlavně jakým způsobem by se děti měly učit? Máte můj obdiv a uznání.

Než jsme vyrazili na cestu, měla jsem plnou hlavu obav, jak budeme domácí školu zvládat. Ale každou zatáčkou nějaká z nich odpadla a já se den po dni přesvědčovala o tom, jak je to vlastně jednoduché. Děti jsou od přírody zvídavé a hravé, stačí být tady a teď pro jejich otázky. Ony vědí, na co a kdy se potřebují ptát. A když ne? Stačí je nenápadně obklopit podněty, které ty otázky vzbuzují a kdykoliv to jde, obrátit „učení“ ve hru. Jejich neopotřebovaná paměť vykoná své a netrvá dlouho a vyklouzne vám: „A odkud to všechno víš?“ Nebylo to hned, ale s tím, jak jsem tomuto principu, dětem i sobě víc a víc důvěřovala, přišla jistota a uvolněnost a s nimi se poznávání světa obzvlášť daří.

Krom pár klasických pomůcek typu písanky jsme odjížděli vybaveni hlavně knihami, cédéčky a deskovými hrami. Některé z nich se nám výjimečně osvědčily a zaslouží si zmínku, i když je už možná dobře znáte. Pro vaši inspiraci budu ve zkratce sdílet i způsob, jak s nimi pracujeme. Po nich vám představím ty nejlepší z nových pomocníků, které jsme během uplynulých sedmi měsíců cestování po Evropě přibrali na palubu.

Kniha Mapy je u nás naprostý hit už několik let, ovšem tím, jak jsme do cizích zemí opravdu vyrazili, ještě získala na síle. Přirozeně vzbuzuje zájem o nejrůznější fakta ze zeměpisu – nejvyšší hory různých států, počty obyvatel, jazyky, kterými se kde mluví, kudy a kam tečou které řeky atd. Zkombinováno například se slepými mapami k vybarvování prostě nemá chybu! Snad jen jedinou, neobsahuje všechny státy Evropy, chybí třeba Portugalsko (fňuk!), ale to bylo zase impulzem k tomu, vyrobit si vlastní vkládací list.

Knihy Rebelky a Kapky na kameni u nás fungují trochu jako učebnice dějepisu. Na pozadí osobních příběhů se tu odehrávají „velké“ dějiny. To, jak ovlivňují „malé“ životy vybraných hrdinek, ve vás i v dětech vzbudí emoce. A otázky. Udělejte si na jejich zodpovězení čas, přizvěte na pomoc třeba Wikipedii a úspěch se nemůže nedostavit. Jako bonus dětem ukážete, jak se v internetové džungli vyhledávají seriózní informace k tématu.

Pokud vás zajímá zrovna jiný obor než zeměpis a dějepis, podívejte se do sekce Naučné knihy u nás v Punčoše, kde můžete vybírat knihy týkající se například ekologie, anatomie, psychologie nebo umění.

Skvělým pomocníkem jsou knihy i při výuce jazyků. Při domácím studiu angličtiny s devítiletou dcerou kombinujeme samostatnou četbu jednoduchých obrázkových knih pro mladší děti (po níž se dostavuje velké uspokojení z přečtení CELÉ! knihy v cizím jazyce) a společnou četbu a postupné překládání něčeho rozsáhlejšího, co obsahem odpovídá jejímu věku. Jak se knihou po troškách prokousáváme, všímá si, že ani já všemu nerozumím, společně hledáme slovíčka v on-line slovníku a máme radost, když se díky naší snaze příběh odkryje o další kousek.

 

Pokud chcete vyzkoušet něco podobného, v sekci Anglické nebo Německé knihy najdete dostatek vhodných kandidátů. Velmi doporučuji nabídnout dítěti, aby si knihu samo vybralo, protože pak je mnohem víc motivováno k tomu překonat při čtení jisté nepohodlí cizím jazykem způsobené.

Od začátku cesty nás provází také Bára, hrdinka knižní série Kouzelný atlas putování časem historičky Veroniky Válkové. Dvanáctiletá puberťačka, která díky záhadnému atlasu dokáže cestovat do minulosti, se stala miláčkem obou našich dcer. Oddaně s ní prožívají všechna dobrodružství v různých obdobích našich i světových dějin, ze kterých Bára vždy šťastně vyvázne a vrátí se domů, ony však z četby nevyváznou jinak, než poznamenané mnoha novými znalostmi – ne nadarmo je paní Válková též autorkou mnoha učebnic dějepisu. Váháte-li, kterým z úctyhodného počtu více než dvaceti dílů začít, vězte, že nás nejvíc bavilo Pozdvižení v Pompejích nebo Mezi Indiány: Dcera Náčelníkova.

Nesmírně užitečné se ukázaly audioknihy. Přibalili jsme s sebou část naučné řady Nebojte se klasiky, která zájemcům poutavým způsobem přibližuje život a tvorbu hudebních skladatelů, zvuk jednotlivých nástrojů a některá operní díla. U nášich dětí má ohromný úspěch. Díky ní si teď občas hrají na Jenůfu nebo Carmen, jejich oblíbencem je Antonín Dvořák a slovník jim obohatily jadrné výrazy „Ty všiváku! Ty jedovatej chřestýši! Ty káně!“, jimž se přiučily od Porgyho a Bess. A přidanou hodnotou pro ty, kdo právě nemají sluchátka na uších, je … ach, to ticho.

Kouzelný atlas ani CD Nebojte se klasiky v nabídce e-shopu Dlouhé punčochy nenajdete, jsou ale dostupné u našich dodavatelů. Pokud máte zájem o jejich objednání, neváhejte nás oslovit mailem nebo FB zprávou.

Pochvalu zaslouží také desková hra Ypsilonie. Učení se vyjmenovaných slov se díky ní redukuje na jednoduché pravidlo: „Bylo to v Ypsilonii? Tak tam je Y!“ Figurkám se při putování za splněním úkolů neustále pletou pod nohy (a do hlavy) kartičky podobné této: „Z vyvýšené vyvýšeniny je krásný výhled do kraje. Napadla vás nebezpečná myšlenka, kterou nemůžete jen tak vymýtit z hlavy: že byste tu chtěli zůstat navěky. Zdržíte se kvůli tomu jedno kolo.“

Na naší cestě jsme už několikrát byli hosty nebo pomocníky v rodinách s dětmi a inspirovali se tím, jak se ne/učí ostatní. V Montellá v Katalánsku jsme si dokonce vyzkoušeli jeden den v tamější úžasné komunitní škole Escola Ridolaina, kde jsme se mohli seznámit s mnoha novými pomůckami. Pár z nich jsme si potom pořídili, jiné jsme objevili náhodou při mnou oblíbených návštěvách knihkupectví.

Takovým nečekaným úlovkem byla i knížečka ArquiTec. Knížka? Jen na první pohled. Místo čtení se totiž z každé stránky vyloupne stavební dílek a pak už je jen na vás, jestli budete následovat jeden z přiložených návodů nebo popustíte uzdu fantazii. Kromě toho, že skvěle rozvíjí konstrukční dovednosti, prostorovou představivost a jemnou motoriku, oceňuji i skladnost a lehkost této kartonové stavebnice.

Oxford Visual Dictionary nás uchvátil detailními ilustracemi a ještě detailnějšími popisky všeho zobrazeného. Od žáby po atomovou elektrárnu. Může tak fungovat i jako všeobecná encyklopedie. Každé heslo tu najdete v angličtině, němčině, francouzštině a španělštině, což zase umožňuje všímat si podobností i odlišností mezi jednotlivými jazyky.

Velkým objevem byl pro mě LÜK. V Německu už po mnoho let pomáhá dětem s učivem napříč předměty, stačí si jen vybrat příslušný z desítek sešitků s úkoly, my jsme na zkoušku sáhli po několika matematických. Kostičky v krabičce, díky kterým snadno zjistíte, jestli jste zadání splnili správně, zůstávají pro všechny sešity stejné.

Princip je následující: Řešíte např. otázku č. 1, správnou odpověď najdete pod číslem 5, vezmete tedy kostičku s číslem 1 a přesunete ji na políčko číslo 5. Pokračujete, dokud vám nějaké kostky zbývají, pak krabičku zavřete, převrátíte dnem vzhůru, znovu otevřete a podíváte se na spodní stranu. Pokud jste se nikde nespletli, vznikne vám obrazec stejný jako ten v sešitě se zadáním.

Fascinuje mě variabilnost tohoto systému, líbí se mi jednotlivá zadání, kombinace abstraktního přemýšlení a hmatatelného konání a nezávislost, kterou má dítě díky možnosti závěrečné samokontroly. Sešity LÜK jsou dostupné pro různé pokročilosti – ročníky, chcete-li; pro předškoláky a mladší školáky je dostupná také jednodušší sada miniLÜK, která je s menším počtem kostiček méně náročná.

Na úplný závěr jsem si nechala ještě jednu zábavnou deskovku. Její název by se dal přeložit jako Plác! a slouží k procvičování násobilky. Na to ale v zápalu hry nikdo nemyslí, každý chce co nejrychleji zaplácnout mouchu se správným číslem na zádech. Kdo zaboduje osmkrát, vyhrál a v dalším kole vybírá, jakým číslem od 1 do 10 se bude násobit hod desetistrannou kostkou. Před začátkem každého kola je potřeba z hejna much vylovit ty správné násobky, s čímž našim dětem pomáhá Hejného násobilková tabulka.

Máte i vy tipy na pomůcky a aktivity, při kterých vaše děti zapomínají na to, že se vlastně učí? Budu moc ráda (a určitě nejen já), když se o ně podělíte v komentářích.

Někdy věci neplynou tak, jak bych chtěla a nedostává se elánu ani trpělivosti. V takových chvílích mi pomáhá připomenout si, že naším úkolem je pomoci dětem, aby si učení zamilovaly jako cestu na celý život. Nic víc, nic míň. Věřím, že každá minuta pozornosti, kterou jim věnujeme, k tomu přispívá. Třeba jednou budou s nadšením vzpomínat na ten báječný čas, který s námi strávili doma a pamatovat si všechno, co se přitom naučili. A když někdy znejistím, jestli ohledně vzdělání našich dětí dělám všechno správně, odpovím si s klidem „Jistěže ne. Učím se.“