Bookstories: Óbidos

Autorka: Marcela Zachovalová /

Nepřestává mě udivovat, jak rychle se všechno změnilo. Před dvěma týdny jsem se ještě toulala ulicemi městečka Óbidos a hledala knihkupectví v nich ukrytá. Radovala jsem se z objevených knižních klenotů a těšila se na pátrání po dalších ve městech, která jsme ve zbytku naší cesty plánovali navštívit.

Plány. Ty se rozplynuly jako mlha, o to víc se ale můžeme soustředit na každodenní přítomnost. Ta naše má teď na dobu neurčitou podobu dobrovolničení na rodinné olivové farmě na portugalském venkově, kde obavy z neblahého vývoje okolo „Vyvítečeho“ mírní krásná příroda, fyzická práce na čerstvém vzduchu a omezené připojení k internetu. Je půlka března, v místních podmínkách poslední možnost zasadit zeleninu před dlouhým obdobím sucha, kozy potřebují podojit každé ráno a odpoledne zase vzít na pastvu. Ptáci zpívají, cikády cikají, řeka teče, vítr fouká a slunce svítí. Nebo prší, jako například dnes, což představuje ideální příležitost k tomu ohlédnout se 250 km zpátky na západ a pozvat vás alespoň virtuálně na procházku Literárním městem Óbidos.

Bylo nebylo jedno středověké město, které se natolik proslavilo svou krásou, že ho portugalské královny tradičně dostávaly jako svatební dar. Tuto malebnost si dokázalo uchovat až dodnes a návštěvníci přijíždí obdivovat například výjimečně dochované opevnění, po kterém můžete celý Óbidos obejít kolem dokola nebo křivolaké uličky lemované typickými malými bílými domky. Kouzlo vábící sem davy lidí má samozřejmě i svou odvrácenou tvář v podobě kýčovitých obchodů se suvenýry a dalších turistických pastiček, do kterých se vás místní, žijící z turistického ruchu, snaží polapit.

V roce 2011 se místní radnice rozhodla určit nový směr, kudy se město bude ubírat do budoucna a vybrala nečekanou strategii – Óbidos se stane kulturním a literárním centrem. Uvnitř hradeb nám chátrá kostel z 13. století, peněz na opravu není dost, pojďme ho nějak využít. Co takhle udělat z něj… knihkupectví! V tuto chvíli do hry šťastným řízením osudu vstupuje José Pinho, hybatel portugalské literární scény a zakladatel proslulého lisabonského knihkupectví Ler Devagar, o němž jsem psala minule. Z ředitele velké reklamní agentury se stal knihkupcem a kulturním manažerem, který věří, že knihy nejsou jen obchodní artikl, ale že dokáží dát místům přidanou hodnotu.

Jeho zkušenosti a schopnosti nastartovaly nevídaný rozvoj. V roce 2012 se opravený kostel otevřel jako Santiago Bookshop a během pouhých pěti let tu v historických budovách vzniklo dalších 11 knihkupectví různého zaměření včetně jednoho literárního hotelu. Tuto jedinečnou „písmenkovou“ polévku ještě každý říjen okoření autoři z celého světa a k varu přivede literární festival Folio. Od roku 2015 je díky tomu Óbidos na seznamu Literárních měst UNESCO.

Kolik knihkupectví v Óbidos aktuálně funguje, jsem pro vás spočítat nedokázala – odhadem to bude něco mezi 8 a 14 obchody v unikátních městských prostorách a okolí města. Sama jsem navštívila pouhá dvě. V Mercado Biológico, bývalé hasičské zbrojnici, seženete lokální dobroty, ovoce a zeleninu a k tomu třeba kuchařku nebo sbírku básní, záleží, co vás při vaření víc inspiruje. Většinu času jsem ale strávila právě v Santiagu. Tento působivý chrám knih nabízí mimo jiné také skvělý výběr dětské literatury, sehnala jsem tu i jedinou knihu, kterou jsem opravdu toužila si z Portugalska odvézt.

„Isto ou aquilo“ je portugalské vydání českého „Co se čemu podobá“ malíře a grafika Dobroslava Folla, které u nás poprvé vyšlo v roce 1964. V roce 2011 ho vydalo nakladatelství Bruaá Editora a malí i velcí se díky tomu opět mohou bavit nad překvapivými proměnami obrázků – z čápa vykouzlí nůžky nebo z knihy motýla pouhým posunutím proužkované fólie po stránce.

Druhou knihou, bez které jsem nemohla odejít, je „What‘s around us? Landscape Exploration Guide“, anglické vydání titulu, za nímž stojí portugalská autorka Maria Manuel Pedrosa a ilustrátorka Joana Estrela. Je určená spíš větším čtenářům, kterým pokládá zneklidňující otázky týkající se vnímání krajiny („Když si nikdo krajiny nevšimne, existuje vůbec?“) a vzrušující návody na její zkoumání („Nebojte se ztratit se!“). Upozorňuje na to, že krajina není jen ta fotka na pohlednici z prázdnin, ale že i my jsme její neoddělitelnou součástí a neseme za ni zodpovědnost. To vše podáno poutavým způsobem a doplněno vtipnými ilustracemi.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si web nebo blog na WordPress.com

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: