Bookstories: Lisabon

Autorka: Marcela Zachovalová /

Přiznám se raději hned – knihkupectví jsou mou vášní. Mířím do nich nejen za knihami samotnými, ale i za jejich vůní a pocitem pomaleji plynoucího času, jenž se dostaví ve chvíli, kdy otevřu první z nich. V rušných velkoměstech, kam na naší cestě čas od času zavítáme, jsou pro mě oázou klidu. Davy turistů spěchají jinam, místní jsou obvykle ještě v práci a naše děti už zjistily, že dokud nevyjdu zpátky na ulici, na žádosti nebo stížnosti reaguji jen stěží, takže se i ony věnují listování.

V Lisabonu jsou ale mnohá knihkupectví zároveň vyhlášenou turistickou atrakcí. Je skvělé, že dokážou přitáhnout a nadchnout i návštěvníky, kteří tam nemíří primárně za knihami. Vždycky je totiž šance, že nakonec s nějakou v batohu přece jen odejdou. A není kniha přínosnější suvenýr než kachlička nebo krabička sardinek? Jenže masový turismus snadno způsobí, že od chvíle, kdy se dotyčné místo objeví v průvodcích, koncentrace lidí, kteří ho proto chtějí navštívit, pomalu rozežírá podstatu toho, proč bylo doporučeno.

Návštěvu knihkupectví, před kterým se tvoří fronty na vstup, nebo toho, kde se dokonce platí vstupné (vrátí vám ho při uskutečnění nákupu), jsem rovnou zavrhla. Raději jim dopřeji o hlavu méně v tlačenici. Místo toho se vydávám na průzkum nejstaršího fungujícího knihkupectví na světě (potvrzeno Guinessovou knihou rekordů), kam se zatím bez omezení vejdou všichni, nakupující i nakukující.

Livreria Bertrand do Chiado se nachází už od roku 1732 v přízemí historického domu obloženého typickými lisabonskými azulejos. Každá ze sedmi klenutých místností je věnovaná konkrétní oblasti literatury, najdete tu rozsáhlou nabídku knih v angličtině a v poslední místnosti také knihy pro děti. Kvůli velkému množství titulů jsem se k těm pravým pokladům musela chvíli propracovávat, ale kdo hledá, najde.

Vybrala jsem si knihu Todos fazemos tudo od Madaleny Matoso. „Všichni děláme všechno“ – muži, ženy, mladí, staří, černí, žlutí, bílí, všichni nakupujeme, surfujeme, staráme se o děti, zahradničíme nebo hrajeme na kytaru. Kniha na podobném principu jako Cirkus ulice nakladatelství Baobab funguje jako hravý trenažér rovnoprávnosti nejen mezi muži a ženami.

Lisabon si na obchodech s dlouhou historií zakládá. V roce 2015 spustilo město program Lojas com história, který tradiční místní obchody pomáhá chránit jako součást kulturního dědictví. Je to velmi prozřetelné, pokud nechcete, aby hlavní ulice všech metropolí v budoucnu vypadaly jako přes kopírák, lemovány pouze pobočkami notoricky známých globálních řetězců. Dokazuje to, že ani u obchodů nejde jen o byznys. Kdo zaplatí vyšší nájem: „Hospital de bonecas“ („Nemocnice panenek“), kam už více než sto let můžete přinést na opravu pochroumanou hračku, nebo McDonalds? A který z nich se více zasluhuje o ducha místa? A kým se pak spíše pochlubíte v turistickém bedekru? O fenoménu Lojas com história vyšla i výpravná kniha, do jejich výkladů můžete nahlédnout alespoň virtuálně zde: lojascomhistoria.pt.

I místo, kam mířím za dalším knihkupectvím, má bohatou historii. Zajímavé tentokrát není to, že v nezměněné podobě funguje dodnes, ale právě naopak. Areál v městské části Alcântara sloužil od roku 1846 textilní továrně, po ní se tu vystřídaly provozy zpracování potravin nebo tiskaři. Po celou dobu bylo těchto 23 tisíc m² skryto zrakům veřejnosti, až roku 2009 se místo otevřelo ve formě kreativního hubu a pod názvem LX Factory se stalo novým turistickým tahákem. Spojuje módu, multimédia, hudbu, architekturu a umění, najdete tu trendy restaurace i bistra, luxusní i nezávislé obchody.

Svůj nový domov zde našlo také světově proslulé knihkupectví Ler Devagar a LX Factory se i díky jeho jménu stala pro návštěvníky Lisabonu důležitou zastávkou. Ler Devagar, knihkupectví, antikvariát, galerie, hudební obchod a kavárna pod jednou střechou, funguje už dvacet let a svůj věhlas získalo také jako centrum kultury a setkávání. Na 600 m² ve čtyřech podlažích máte příležitost vybírat z desítek tisíc nových i antikvarních titulů, vinylů a grafik. Když vyšplháte po schodech až úplně nahoru, můžete dokonce obdivovat starý tiskařský stroj, který zde zůstal jako připomínka minulosti.

Obnova vysloužilých průmyslových areálů je výzva, které v současnosti čelí velká města po celém světě. V případě LX Factory Lisabon obstál na výbornou. Turisty i místní přitahuje vzrušující kontrast pomalu se rozpadajících průmyslových konstrukcí a života kypícího pod nimi. Konají se tu trhy, koncerty a další kulturní akce. Zboží z dílen návrhářů a vybraný sortiment obchůdků vypadají vedle rzi, zašlosti a grafitti ještě lákavěji. Jistě, je to jen jiný odstín konzumu, díky němuž toto místo chytlo druhý dech, ale zůstaly mu i další vrstvy, které tak mohou být stále objevovány těmi, jež sem nemíří pouze za zábavou a nákupy.

Návštěvu dětského knihkupectví It‘s a book jsem si jako pomyslnou třešničku na dortu nechala na poslední den našeho pobytu v Lisabonu. Knihkupectví před třemi lety otevřeli Joana Silva a António Alves, kteří už předtím dětské knihy sami sbírali. Proto nepřekvapí, že nabízené tituly jsou jeden vedle druhého malá umělecká díla. Prostor je možná ještě o chloupek menší než naše Dlouhá punčocha, přesto dává vyniknout všem nabízeným titulům. Je účelně vybavený dlouhým stolem, u kterého se pravidelně odehrávají tvůrčí workshopy pro děti pod vedením autorů a ilustrátorů dětských knih.

K dostání jsou zde knihy v portugalštině, francouzštině, angličtině, španělštině a italštině a věřte mi, ani po hodině a půl vybírání prostě nevíte kterou. Volba nakonec padla na knihu Sombras portugalské autorky Marty Monteiro. Stíny postav v ní přestaly poslušně odrážet naši realitu a vedou nás do své vlastní. Je zábavné hledat, který ze stínů se tentokrát rozhodl vstoupit do děje a co se díky tomu stalo.

_______________

O autorce: V září 2019 na deset měsíců opustila domov i Dlouhou punčochu a s rodinou vyrazila na cestu obytným autem po Evropě. Ráda sdílí své dojmy ze zahraničních knihkupectví, starší příspěvky najdete na FB Dlouhé punčochy pod hashtagem #puncochanacestach.