Je ráno

Napsala: Petra Žallmannová /

Je to taková legrační miniknížka. Člověk na to pobaveně koukne, prolistuje to a jde dál. Nechoďte dál. Přečtěte si tuhle kapesní slunko knihu až do konce. Užijte si ty dětsky naivní ilustrace a vtip, který v sobě skrývají, nechejte se překvapit množstvím zajímavých detailů, které na vás vykouknou. A pak ji doneste domů dětem. Uvidíte, jak se taková malá drobnost, spíš knižní kuriozitka a vtípek, mění ve vážnou literaturu!

Děti knihu Je ráno milují. Aspoň ty naše. Dokonce jsme ji museli brát všude s sebou, protože: „Já si chci číst v autě, mámo!“, až jsme ji někde ztratili. Tak jsem koupila novou. Asi bych to neudělala v případě každé knihy, ale tuhle doma prostě mít chci.

A o čem to vlastně je? No je to snadné, Sluníčku se nechce vstávat. Válí se v posteli, i když má spoustu práce! Musí usušit prádlo, vyrobit elektřinu, vysušit kaluže, dát si limču a sušenky s nebeskými kamarády a spoustu dalších věcí. Jak snadné je se ztotožnit se Sluníčkem! Na aktuálnosti tato kniha nabyla v okamžiku, kdy naše děti začaly pravidelně navštěvovat instituci.
„Vstávejte, jdeme do školky.“
„Mně se nechce!“

O počasí máme doma dětských knih hned několik. Hlavně nakladatelství Usborne Publishing (v češtině většinou Svojtka & Co.) dodává na náš knižní trh dost zajímavých publikací plných otvíracích okének a šikovných obrázků. Všechny jsou ale nacpané informacemi až k prasknutí a občas působí maličko zahlcujícím dojmem.

V jednoduchosti je síla. Od doby, co máme Je ráno, je snazší reagovat na různá atmosférická ‚proč‘ našich čtyřletých dětí tak, aby odpovědi vyvolávaly co nejmenší počet následných, pokračujících, často ubíjejících ‚proč‘.
Dcera: „Prší. Proč prší?“
Já: „Prší, protože rostlinky potřebují pít. Když naprší moc, udělají se kaluže. Sluníčko vysušilo tu vodu, co zbyla z kaluží a udělaly se z ní mraky, a ty jsou teď moc těžké, tak se musí té vody zase zbavit.“
Dcera: „Aha. Takže ty mraky čůrají tu vodu, co to Sluníčko vypilo z kaluže.“
Syn: „Čůrají! Chachachacha!“

Taky mě šokovalo, že díky jednomu maličkému naivistickému obrázku identifikovaly děti při jízdě autem sluneční kolektory na poli a volaly: „Sem chodí Sluníčko do práce!“ A hned jsme byli u toho, jak je možné, že žárovka svítí, když se blikne vypínačem v předsíni. (Tatínkovo brblání o tom, že je to pro sluneční kolektory opravdu pitomé místo, jsme přeslechli.)

Je to kniha pro mrňouse, ale pobaví i větší děti a rodiče. Legrácky se proplétají s reálnými myšlenkami a zmínkami o technologiích. Pokud už máte plné zuby krtečkovské klasiky a toužíte po knize neotřelé, veselé a velice nenásilně informativní, je tohle kniha pro vás.

P.S. pro inženýry: Jestli se vám příčí ta nelogičnost o spícím Sluníčku a Měsíci, který musí být v práci přesčas, a bojíte se, že by vám tato kniha mohla nabourat vaše montessori aktivity, které si berou za cíl vysvětlit maloškům, jak funguje vesmír a proč se střídá den a noc, tak se vážně bát nemusíte. Když se naše čtyřletá dvojčata popasovala s opusem magnum Je ráno i přesto, že nám právě pomocí kopačáku a tenisáku předvedla, jak zeměkoule obíhá kolem Slunce a vysvětlila, proč teď klokani spinkají, tak to zvládnou i vaše děti. Je přece nutné, abychom krom exaktních vědomostí nabízeli svým dětem i svět fantazie, nadsázky a vtipu, no né? Je ráno obsahuje obé, a to na pouhých třiceti stranách.

Jakub Plachý: Je ráno
Baobab, Praha 2019, 32 s.
Koupit knihu